Pracovník péče a podpory, kdo to je? Jaká je jeho role? Je to složitější název, stejně jako příběhy, které studenti mnohdy řeší. Zároveň název obsahuje slova péči a podporu. Jaký je jejich další význam? V daný okamžik konzultace je naší snahou pečovat o duši studenta a podpořit ho v jeho rozhodnutích, na jeho cestě a při překonávání překážek, ale zároveň studenty můžeme povzbudit nebát se využít podpory těch, které kolem sebe mají. Neboť se setkávám s tím, že studenti mnohdy nechtějí přidělávat nikomu starosti. Což se děje často i dospělým a možná tak opomíjíme přísloví: „Učený z nebe nespadl“ nebo „Chybovat je lidské.“
Pracuji na střední škole a vhodný způsob, jak se dostat ke studentům blíž, se mi osvědčilo být autentická, i já sama, i ve svým pocitech. Nedávno mě přejel při jednom z příběhů až mráz, vyskočila husina a v tu chvíli říkám studentovi, co se mi děje, že vnímám, že je to fakt silný zážitek a že je vlastně normální, že to prožívá silně, a tak jsme v tom okamžiku společně.
V této roli se mi vyplácí odhodit mnohé nálepky a předsudky, které se nové generaci vtiskávají a důvěřovat pocitům studenta. Být na chvíli se studentem v tíživém okamžiku, nezlehčovat, jak danou situaci prožívá, být sám autentický. Být na chvíli posluchačem, i to je často to, co pomůže nebo být průvodcem v tématu, které studenta tíží. Průvodcem, co pomáhá přejít někam dál nebo pomůže odkrýt další cesty řešení a pomůže studentovi vzít na chvíli batoh starostí nebo ho nechá na krátkou chvíli alespoň odložit.
Při představování se po třídách jsem studentům také nabízela, že to nemusí být vždy jen něco obtížného, s čím za mnou přichází, ale může to být i to, co je moc těší a chtějí to sdílet a nemají třeba v danou chvíli s kým. A nedávno se tak i stalo, že se to z původní zakázky u jedné studentky za týden změnilo tak, že náročnějšímu tématu pomohlo pár dní navíc, a naopak tam bylo tolik milého uvědomění a prožitků, že studentka využila plných 45 min, že ji někdo pozorně naslouchá, vnímá a může to někým sdílet. Konzultace byla plná radosti. Což je povzbuzení v tu chvíli i pro mě jako pracovníka.
Často se při mapování toho, co studenty stahuje do útrap, snažím zachytávat pomyslná vlákna toho, co jsou jejich silné stránky, čeho se mohou držet, co jsou jejich zdroje, jaká je jejich síť podpory kolem nich. Vnímám překvapení a příval energie, když narazíme se studentem na to, že to, čím se odlišuje může být jeho originalita, jeho síla. Nebo když pojmenujeme potenciál, který v sobě má. Přichází totiž ke mně studenti i s velkou sebe disciplínou, kteří na sobě pracují, chodí na brigády, snaží se zvládat školu, a přitom jejich příběhy nejsou snadné. A přesto jim přijde, že dělají málo. A tak někdy to upřímné ocenění, že vidíme to jejich úsilí a jejich snahu, i když se ve všem nedaří, může nabídnout i jim zcela nový pohled.
Rozevírají se nám u toho další možnosti, další cesty, po kterých se student může vydat. Jsme v tu chvíli jako právě ti pomyslní průvodci, kteří studentovi nabídnou v jeho příběhu na chvíli zastavení se, odpočinutí, řeknou mu, že je v pořádku na chvíli vydechnou a je v pořádku, že občas v životě dochází síly. Zkoušíme se společně lépe rozhlédnout, rozšířit obzor možností, kudy se vydat dál. Ale je to studentův život, jeho prožívání emocí, jeho příběh, tedy zodpovědnost je už na něm, kterou cestu využije.
A tak jsou i pro mě samotnou studenti často inspirací, stejně jako je pro mě obohacující spolupráce s kolegy. Je to pestrý tým lidí, se zajímavými pracovními zkušenostmi, svým vzděláváním a svými příběhy a díky tomuto balíčku zkušeností mohou být studentům oporou ve chvíli, kdy to potřebují.
Mgr. Jana Teklová,