Vyhoření učitelů často nepramení z únavy z výuky, ale z náročné práce se vztahy a emocemi. Lektorka a terapeutka z Prostor plus Kolín IVA BURÝŠKOVÁ v rozhovoru vysvětluje, proč je pro pedagoga klíčové neponechávat třídu v napětí a jak mohou správně vedené třídnické hodiny sloužit jako nejlepší prevence profesního vyčerpání.
Ivo, ve své praxi se často setkáváte s unavenými a vyčerpanými pedagogy. Co podle vás nejčastěji stojí za jejich pocitem vyhoření?
Velmi často to není samotná výuka, ale dlouhodobý pocit, že učitel nese odpovědnost za všechno, co se ve třídě děje, a přitom na to zůstává sám. Pedagog je v neustálém kontaktu s emocemi dětí, s tlaky rodičů i systému, a pokud nemá prostor tyto situace zpracovat, únava se postupně hromadí. Vyhoření pak často přichází nenápadně – skrze pocit marnosti, ztrátu smyslu a vztahovou vyčerpanost.
Často říkáte, že když třídní učitel dobře vede třídnické hodiny, pracuje se mu lehčeji a je méně ohrožený vyhořením. V čem je ten rozdíl nejvíc cítit?
Rozdíl je hlavně ve vztahu. Když má učitel se třídou pravidelný a bezpečný prostor, kde se mluví o vztazích, emocích a fungování skupiny, přestává být jen tím, kdo řeší problémy ve chvíli, kdy už eskalují. Získává přehled o tom, co se ve třídě děje, a napětí se nehromadí. Učitel pak není v neustálé pohotovosti, ale stává se průvodcem, což je dlouhodobě mnohem méně vyčerpávající role.
Mnoho učitelů bere třídnické hodiny jako nutné zlo nebo prostor na provozní věci. Co se podle vás stane, když se z nich stane pravidelný a bezpečný vztahový prostor?
Změní se klima třídy. Děti mají možnost mluvit o tom, co prožívají, učí se naslouchat a respektovat hranice druhých. Spousta drobných napětí se zachytí včas a nemusí se později řešit krizově. Pro učitele je to velká úleva – místo neustálých zásahů má možnost pracovat se třídou systematicky a preventivně.
Ve svém kurzu často zdůrazňujete, že prevence je lepší než intervence. Jak tohle vypadá konkrétně v každodenním školním životě?
Prevence znamená věnovat vztahům čas dřív, než se něco pokazí. Pravidelné třídnické hodiny, jasná pravidla, prostor pro sdílení a společnou reflexi. Když se tyto věci dějí průběžně, není potřeba řešit krizové situace tak často a s takovou intenzitou. Intervence je vždy náročnější – časově, emočně i energeticky. Prevence šetří síly všem.
Kdybyste měla dát třídním učitelům jednu radu, jak si skrze práci se třídou chránit vlastní energii a neztratit chuť učit, co by to bylo?
Nebát se věnovat čas vztahům. Není to ztracený čas, ale investice. Když se třídnické hodiny stanou přirozenou součástí života třídy, práce učitele je přehlednější, klidnější a dává větší smysl. A právě pocit smyslu je jednou z nejdůležitějších ochran před vyhořením.