Jaroslav Bican vede v Prostor plus sekci projektu Lehkost.cz. Po letech působení ve start-upovém prostředí přešel tam, kde podle vlastních slov dává práce „největší smysl“ – k podpoře škol, žáků a lidí, kteří o ně denně pečují. Nyní má na starosti rozvoj projektu, který pomáhá školám vytvářet prostředí, kde se dá mluvit o duševním zdraví otevřeně, s respektem a bez pocitu selhání.
V rozhovoru mluví o tom, jaký byl letošní rok, co se školám daří, kde vidí největší výzvy a jaké změny čekají Lehkost v tom příštím. A také o tom, proč má rád práci v terénu a co mu v ní dává největší naději.
Když se ohlédnete za uplynulým rokem, co bylo pro Lehkost nejsilnějším nebo nejvýraznějším momentem?
Z povahy naší práce je těžké vybrat jeden nejsilnější moment. Každá včas a správně poskytnutá pomoc dává celé naší práci obrovský každodenní smysl, byť se může tvářit jako každodenní rutina. Silné lidské momenty zažíváme každý týden, v praxi pracovníků péče a podpory na školách je tato frekvence ještě vyšší. Někdy jde o zdánlivě malé věci, jindy složitější situace, které společně se školami rozplétáme. Náročnější případy řešíme v rámci supervizí nebo intervizí, kde se na ně můžeme podívat odborně i lidsky.
Mohu zodpovědně říci, že ve fungování většiny škol vidím hodně snahy a energie otázku duševního zdraví žáků i celkové pohody ve škole řešit, a to dlouhodobě a plánovaně. O to větší patří takovým školám a jejich managementu uznání, protože se snaží zlepšovat se v něčem, co je jaksi navíc nad běžnou každodenní agendou, nad tunou byrokracie. Školy přes veškeré tlaky nacházejí čas a lidskou energii na to zlepšovat prostředí, ve kterém se dětí a mladí lidé nejen učí, ale hlavně vyrůstají. Prostředí na škole a péče o duševní zdraví žáků je proto klíčové a považuji to za mnohem důležitější než vyplňování všelijakých tabulek a výkazů, kterými jsou školy, jejich ředitelé i samotní učitelé doslova zavaleni.
Stejně tak jsem ale každodenně hrdý na naše pracovníky péče a podpory, kteří v rámci projektu Lehkost docházejí do škol a pomáhají pečovat o duševní zdraví a celkovou emoční pohodu žáků. Vidím v nich velké nasazení a pořádný kus profesionality, ale také nezbytné lidskosti, bez které by náš projekt nemohl být tak úspěšný, jak nyní je.
Jak se vám spolupracuje se školami v regionu? V čem máte pocit, že se společně posouváme, a kde to naopak pořád trochu drhne?
My i školy se snažíme pracovat v rámci jednotlivých případů krok za krokem, ať už v oblasti poruch chování, nebo jiných problémů žáků. Společně řešíme konkrétní situace dětí a tříd, učíme se reagovat na nové výzvy a snažíme se hledat cestu, která dává smysl. Rychlost změn ve světě, ve kterém dnešní děti dorůstají, je obrovská. Týká se to především digitálních technologií. Ne vždy je proto vidět velká změna navenek, ale uvnitř fungování jednotlivých škol se posouváme dopředu v komunikaci, vzdělávání i v tom, jak upravujeme naše metodiky nebo podporu lektorů. Když něco skřípe, snažíme se to pojmenovat a hledat účinné řešení.
Školám zapojeným do projektu Lehkost se navíc snažíme poskytovat všemožnou podporu navíc. Třeba pro ně vytváříme balíčky komunikační podpory, které jim zjednodušují práci při prezentaci výsledků péče o žáky směrem k rodičům či veřejnosti. Školám pomáháme také s mapováním možností využití různých fondů a grantů pro další rozvoj jejich péče o duševní zdraví žáků, provozujeme pro ně Helplinku, propojujeme je s dalšími zainteresovanými institucemi apod. Jsem rád, že velké množství škol začíná tenhle náš zákaznický servis využívat a že ho vnímají jako důkaz naší péče o ně.
S čím se na vás školy letos obracely nejčastěji? Vidíte nějaké nové potřeby nebo změny v tom, co děti a učitele trápí?
Letos se nejčastěji objevovala potřeba selektivní prevence. Školy se na nás obracely s tématy ohledně chování žáků, kyberprostoru a digitální bezpečnosti. Velmi se také zvýšila poptávka po kurzech projektu digitální bezpečnosti Snooper, což je dozajista způsobena tím, v jaké nyní žijeme „sociálně-technologické“ době. Školy nás také často žádají o podporu při organizaci setkání rodičů, učitelů a žáků, kde se dají věci vysvětlit a kde se dá sladit společný postup.
Staly se letos nějaký příběh nebo situace, které vás zasáhly a ukázaly, jak důležitá tahle práce je?
Konkrétní příběhy kvůli ochraně dětí a GDPR sdílet pochopitelně nemůžeme. Každý případ je ale určitým obrazem toho, co dnešní mladí lidé prožívají a jak funguje společnost kolem nich. Sám mám rád návštěvy jednoho internátu, kde sleduji, jak se tamní kolektiv postupně mění a roste. Vždy mě to povzbudí a dodá naději. Moc těm mladým lidem tam fandím.
Daří se vám budovat tým tak, aby pokryl potřeby škol? Kde cítíte sílu a kde naopak limity?
To je vždy složitá otázka. Sekce má tři služby a dohromady přes dvacet lidí. Tým lektorů vždy kapacitně přizpůsobujeme možnostem aktuálního financování, časovém rozsahu projektů a momentální poptávce ze strany škol. Budování týmu je dlouhodobá práce a přirozeně se vyvíjí. Přirozeně hledáme i další cesty, jak financování posílit – například prostřednictvím fundraisingu a podpory od firem z regionu, které mohou školám přispět třeba na chod preventivních programů, zafinancovat pro ně vzdělávací akce apod.
Kdybyste měl školám říct jednu jedinou věc, která by jim pomohla v práci s duševním zdravím dětí, co by to bylo?
Školám bych doporučil pracovat s dlouhodobou vizí. Neřešit duševní zdraví žáků jen tehdy, když je problém, ale brát ho jako součást dlouhodobého klimatu školy. Včas zachytit drobné signály je často nejúčinnější prevencí.
Jaké máte představy a přání pro příští rok? Čeho byste chtěl, aby Lehkost dosáhla nebo kam by se měla posunout?
V příštím roce chceme dokončit a posunout vývoj platformy Lehkost.cz 2.0 a otevřít ji i školám mimo náš region. Čeká nás propojování se Snooperem, stabilizace týmu a další vzdělávání lidí ve službách. Velkou roli bude mít i fundraising – chceme, aby měly školy přístup k programům, které opravdu potřebují.
A osobně? To si přeji, aby si moje rána dál držela svůj rituál. Aby ke mně pokaždé přiběhl náš – tak trochu společný, „prostorácký“ – pejsek, očuchal mě a po svém způsobu mi popřál dobré jitro.
Proto tedy na závěr dovolte popřát i všem našim partnerům, ředitelům škol, učitelům a dalším lidem, kteří dělají ve svém životě záslužnou a často ne zcela doceněnou práci: mějte celý příští rok krásné dny, krásná rána a co nejvíc radosti z toho, co děláte. Děkujeme za spolupráci!