Sebehodnocení a sebeúcta – dvě slova, dvě síly, které mohou člověka vynést k úspěchu nebo naopak stáhnout dolů. Pokud mají takovou moc nad námi, dospělými, jaký dopad asi mohou mít na děti a teenagery, kteří teprve objevují svou hodnotu?
Začíná to sebehodnocením
Sebehodnocení tvoří jádro osobnosti. Každý člověk potřebuje mít pocit vlastní hodnoty, aby mohl žít spokojeně. Pokud se tento pocit snižuje, hledáme způsoby, jak ho vyrovnat. Každý nachází zdroj své sebedůvěry jinde – někdo ve svém vzhledu, jiný v pracovních úspěších nebo ve schopnosti pomáhat druhým. Sebehodnocení tedy není jednotné, ale odvíjí se od toho, co je pro člověka důležité.
Sebeúctou to pokračuje, ale nekončí
Sebeúcta je pozitivní vnímání sebe sama založené na vědomí vlastní hodnoty. Člověk se sebeúctou si věří, jedná se sebou laskavě a ví, že si zaslouží štěstí. Tento pocit se začíná formovat mezi 7. a 8. rokem života, kdy dítě začíná kriticky vnímat samo sebe a hodnotit svou roli ve světě. Sebeúcta hraje klíčovou roli v prevenci mnoha problémů, jako jsou školní neúspěchy nebo nízká motivace. Proto je zásadní, aby ji rodiče a učitelé u dětí podporovali.
Co má v rukou rodina
Dítě se na sebe dívá očima své rodiny. Zkušenosti, které doma získá, určují jeho sebeobraz. Pokud je v rodině respektováno, cítí, že na ně rodiče spoléhají, vytváří si pevný základ pro sebevědomí. Naopak, pokud mu chybí podpora, může se jeho sebevědomí vychýlit dvěma směry – buď se přeceňuje, nebo naopak podceňuje. Rodinné prostředí je často hlavním faktorem pocitů méněcennosti u dětí. Společenský tlak na výkon a školní výsledky bývá silný, a pokud dítě necítí podporu doma, může to mít na jeho další vývoj dlouhodobé negativní důsledky.
Vliv školy
Škola je pro dítě prvním velkým testem jeho schopností a hodnoty. Její hodnocení může sebevědomí dítěte posílit, nebo naopak zničit. Úspěchy ve škole dítě motivují, neúspěchy mohou vést k pocitům méněcennosti. Důležitou roli zde hrají učitelé – jejich přístup, způsob hodnocení a podpora mohou dítěti pomoci zvládnout školní výzvy. Tradiční subjektivní hodnocení učitelů má v českém školství dlouhou tradici, ale stále více se prosazují objektivní testy, které mohou pomoci snížit vliv osobních sympatií a antipatií.
Učitel jako klíčová autorita
Sebepojetí dítěte může učitel posílit, ale i narušit. Zvláště nebezpečné je veřejné ponižování nebo nadržování některým žákům. Každé dítě by mělo cítit, že jeho úsilí je oceňováno a že učitel k němu přistupuje férově. Nestačí, aby byli žáci jen tolerováni. Musí vědět, že jsou přijímáni a hodnoceni spravedlivě. Férový přístup učitele může mít na dětskou sebeúctu zásadní vliv.
Jak efektivně podporovat vnitřní motivaci a přispívat k rozvoji sebevědomí?
- Zaměřte se na každý drobný úspěch dítěte
Je důležité věnovat pozornost každému jednotlivému pokroku, kterého dítě dosáhlo, ať už se jedná o mezilidské vztahy, osobní rozvoj, volnočasové aktivity, zájmové činnosti, nebo dokončování pracovních a školních úkolů. Nemusíme se zaměřovat pouze na úplné splnění úkolu, ale měli bychom ocenit i to, jak daleko se dítě dostalo. Příště se možná posune ještě dál.
- Sdílejte veřejně úspěchy dítěte
Úspěch dítěte můžeme oceňovat i tím způsobem, že o něm dáváme vědět jeho rodičům či jiným osobám, které jsou pro dítě důležité. Můžeme to dělat přímo před dítětem nebo prostřednictvím dítěte
- Více popisujte, méně hodnoťte
Namísto hodnocení toho, zda je úkol nebo postup správný či špatný, se zaměřte více na popisování toho, co dítě dělá, jak vnímáte jeho činnost a čeho zajímavého jste si při tom všimli. Zatímco hodnocení vychází z autoritativní pozice, popis zdůrazňuje vzájemnou spolupráci a partnerství. Popisováním ukazujeme dítěti, že jeho práci věnujeme naši pozornost a čas.
- Rozlišujte mezi pomocí a kontrolou
Když podporujeme samostatnost a motivaci dítěte, měli bychom upřednostňovat pomoc před kontrolou, což znamená nechat na dítěti větší díl zodpovědnosti. Oba přístupy jsou důležité pro vzájemnou spolupráci, a je třeba pečlivě rozhodovat, který je v dané situaci vhodnější.
- Prevence psychických bariér po zkušenosti s neúspěchem
Mějte na paměti, že pro děti s nízkým sebevědomím může školní neúspěch vést k vytvoření psychických bariér. Tyto bariéry mohou dítě zpomalit nebo ho odrazovat od zapojení se do podobných úkolů v budoucnu, protože se snaží vyhnout dalšímu neúspěchu.