Syndrom vyhoření se často spojuje s pracovní sférou a dospělými jedinci, kteří jsou vystaveni dlouhodobému psychickému tlaku. V současnosti se však ukazuje, že tento fenomén postihuje i mladší generace, včetně studentů a školáků.
Co je syndrom vyhoření?
Syndrom vyhoření je stav chronického stresu, který vede k fyzickému a emocionálnímu vyčerpání, cynismu, odloučení a pocitům nedostatečnosti. Tento stav nenastane náhle, ale plíživě se rozvíjí v průběhu času, což činí jeho rozpoznání obtížnějším. Tělo i mysl však vysílají varovné signály, které mohou pomoci syndrom identifikovat dříve, než bude pozdě.
Situace v České republice
Syndrom vyhoření byl poprvé vědecky popsán v roce 1974 a jeho výskyt neustále roste. Podle vědecké studie zpracované před pěti lety jím trpí každý pátý Čech. Ohroženo se cítí 34 % respondentů, přičemž častěji postihuje ženy a mladší jedince, zejména ty v profesích s vysokou odpovědností (38 %). Regionálně se nejvyšší míra vyhoření vyskytuje v Moravskoslezském, Libereckém a Královehradeckém kraji. V Praze je sice méně časté, ale má intenzivnější průběh.
Může vyhořet i školák?
Ačkoli je vyhoření spíše spojováno s dospělými, může se objevit i u dětí a teenagerů. Současné generace čelí vysokým nárokům: škola, úkoly, tréninky, kroužky a neustálý příval informací ze sociálních sítí. Podle amerického výzkumu patří mezi největší stresory:
- nadměrné používání technologií (28 %),
- vztahy s vrstevníky a společenský tlak (26 %),
- životní změny (26 %),
- obavy z budoucnosti (24 %).
Dalšími faktory jsou šikana, nedostatek spánku, problémy v rodině nebo chronická onemocnění.
Vyhoření učitelů: Nepřímý dopad na studenty
Vyhoření se týká i učitelů, kteří přímo ovlivňují životy žáků. Z rozsáhlého výzkumu na vzorku 2394 českých učitelů, na kterém pracovali experti z Psychiatrické kliniky 1. LF UK Praha, Pedagogické fakulty UK v Praze a University of New York in Prague vyplývá, že pro alarmujících 53,2 % učitelů je jejich práce zdrojem dlouhodobého stresu vedoucímu k vyhoření. Pouze 16 % učitelů uvádí absenci syndromů vyhoření.
Vyhoření učitelů je asociováno s životním stylem, ve kterém nedochází k dostatečnému oddělování práce a volného času. Nedostatek odpočinku a nezdravý spánkový režim jsou také kritickými předpoklady vypuknutí stavů vyhoření. Tento syndrom také významně koreluje s mírou depresivity, a je proto znepokojivé, že až 15,2 % učitelů uvádí stavy střední až těžké deprese.
Jak se syndrom projevuje u dětí?
Nyní ale zpět ke školákům a studentům. Mezi příznaky jejich stavů vyhoření patří chronická únava, bolesti hlavy, nevolnost, poruchy spánku, nebo třeba snížené sebevědomí. Studie univerzity v Bielefeldu zjistila, že každý pátý mladistvý trpí nadměrným stresem a až dvě třetiny studentů mají potíže se spánkem. Mnoho rodičů však nevidí, že jejich děti jsou přetíženy – 90 % z nich se domnívá, že zátěž, které čelí, je pro děti přípustná.
Ze studie tedy vyplývá, že mnoho rodičů si hrozící nebezpečí vůbec neuvědomuje. Devět z deseti totiž uvedlo, že si nemyslí, že by jejich ratolesti byly ve škole příliš zatěžovány. Čtyřicet procent z nich se dokonce obává, že jejich potomci nejsou dostatečně vytíženi. Ve skutečnosti přitom svým dětem mnohdy plánují každou hodinu jejich času, a to bohužel na úkor jejich psychiky a často i pocitu štěstí. A to nezůstává bez následků.
3 hlavní příčiny školního vyhoření
Podle studie Özhan a kol. (2021) má školní vyhoření tři hlavní složky:
- Vyčerpání – příliš velké požadavky vedoucí k psychickému i fyzickému vyčerpání.
- Cynismus – ztráta motivace a nezájem o výuku.
- Pocit nedostatečnosti – pochybnosti o vlastních schopnostech a snížená sebedůvěra.
Vyčerpání se vztahuje k vyhoření pociťovanému vůči škole a práci související se školou, cynismus se vztahuje k přesvědčení, že škola není potřebná nebo nebude přínosem, a nedostatečnost ve škole se vztahuje k myšlenkám studentů, že nebudou schopni splnit úkoly vyžadované školou.
Jak bojovat proti vyhoření u studentů?
Ukazuje se, že užitečným mechanismem boje proti vyhoření je udržování pozitivního pohledu na vlastní budoucnost. Vyplývá to ze studie z roku 2017, která zahrnovala údaje od 389 středoškoláků. Studenti, kteří měli pozitivní výhled do budoucnosti, zažívali méně vyhoření a také větší subjektivní pohodu. Je ale české školství připraveno pomoci vytvářet a udržovat pozitivní myšlení mladých a směřovat jejich optimismus do budoucna?