Slovo „šikana“ pochází z francouzštiny, kde výraz „chicane“ znamená obtěžování, týrání nebo pronásledování, případně psychické omezování. Původně se toto slovo používalo k popisu situací, kdy úřady vyžadovaly zbytečné administrativní úkony (byrokracie).
Šikana je formou agrese, která vzniká v důsledku nezdravé míry agresivity, jež může být podmíněna dědičnými a biologickými faktory, negativními vlivy okolí nebo kombinací těchto jevů v různých variantách. Tento patologický jev se vyskytuje nejen v konkrétních sociálních skupinách, ale i v celé společnosti. Existují však prostředí, která svým uspořádáním a fungováním vytvářejí příznivé podmínky pro rozvoj šikany, čímž zvyšují pravděpodobnost jejího výskytu. Mezi tato prostředí patří zejména školy všech stupňů a některá pracoviště, především armáda.
Formy šikany a její spouštěcí mechanismy jsou velmi rozmanité. Moderní společnost a technologie navíc podporují vznik nových forem šikany, jako je například kyberšikana.
Šikana je vážným problémem na většině škol, neboť se objevuje v různých formách a intenzitě téměř všude. Je důležité si uvědomit, že odhalení a zmapování situace může být často obtížné, protože šikanování se může skrývat pod povrchem po dlouhou dobu, aniž by si toho okolí všimlo. Tato skrytá povaha šikany může mít závažné dopady na oběti, proto je klíčové, aby školy a rodiče byli proaktivní v prevenci a rozpoznávání takového chování.
Mgr. Petr Steklý, zakladatel projektu Lehkost.cz
Šikana a její formy
Existují tři základní formy šikany:
- přímá a nepřímá
- verbální a neverbální
- aktivní a pasivní
Existuje však mnohem podrobnější segmentace, která dokazuje, jak široké pole působnosti si může najít zlá vůle a (často i neuvědomělá) touha ubližovat:
- společenské škádlení
- zraňující popichování
- nenápadná nepřátelská řeč těla
- agresivní fyzické chování
- zlomyslné pomluvy
- sexuální/genderové/náboženské či rasové pronásledování
- sociální vyloučení
- mobbing (útoky skupinky na jednotlivce)
- hazing (ponižující křtící rituály nováčků jako forma „mazáctví“)
- vydírání a uplácení
- telefonické či elektronické vydírání
- poškozování majetku
- fyzické násilí
Kde šikana pramení
Výzkumy ukazují, že odlišnost je hlavním důvodem šikanování a samotní šikanující tím své chování velmi často omlouvají. „Ale vždyť ona je divná.“ Odlišnost je však sociální konstrukt, který je tvořený v závislosti na konkrétním kolektivu, a proto se šikana v každém kolektivu vyvíjí jinak a někde k ní dojít vůbec nemusí. V dětských kolektivech tuto normu utváří zpravidla oblíbení a vlivní jedinci, popřípadě skupina. Problémem, který s sebou odlišnost nese, je trvalost této nálepky. Jakmile je dítě jednou vnímáno jako jiné, pravděpodobně se této role v rámci daného kolektivu nezbaví. Šikana v tomto případě představuje v podstatě nástroj na udržení toho, co je v dané skupině považováno za normální a správné.
Šikana škodí nejen šikanovanému
Podle České školní inspekce (ČŠI) mohou mít následky šikany ve škole devastující dopad jak na oběť, tak na agresora. V samotném vzdělávacím procesu se šikana často projevuje sníženou koncentrací během výuky, rostoucí absencí, vyhýbáním se školním aktivitám, záškoláctvím, zhoršením studijních výsledků či dokonce předčasným ukončením školní docházky. Tyto faktory následně ovlivňují další vývoj osob postižených šikanou a negativně zasahují do jejich osobního i profesního života. Česká školní inspekce se proto intenzivně věnuje problematice šikany na českých školách a sleduje, jak se daří tento problém řešit.
Šikana řečí procent
Podle tematické zprávy České školní inspekce o rizikovém chování žáků základních a středních škol z března 2023 byla šikana mezi žáky v posledních třech letech řešena alespoň jednou na 57 % základních a 63 % středních škol. Ve srovnání se školním rokem 2015/2016 to představuje nárůst o 10 procentních bodů na základních školách a o 3 procentní body na středních školách. Tento nárůst však není způsoben pouze větším výskytem šikany, ale také zlepšenou schopností škol takové chování identifikovat a vykazovat. Mezi nejčastější formy šikany patří verbální šikana a kyberšikana. V menší míře se na školách řešily případy spojené s ničením nebo krádeží majetku, fyzickým napadením či pasivní agresí.
Zlo v digitální podobě
S kyberšikanou se potýkalo v posledních třech letech 21 % základních a 24 % středních škol. Mezi nejčastější formy kyberšikany patřilo ponižování, pomlouvání a zesměšňování, a to jak slovní, tak prostřednictvím videí či fotografií. Objevilo se i provokování a napadání uživatelů v online komunikaci. Vedle samotné šikany zaznamenali pedagogové i další rizikové chování žáků související s digitálními technologiemi. Jako problematické hodnotí především jejich nadměrné používání, přeposílání hoaxů, navazování nebezpečných vztahů a sdílení intimních materiálů.
Zastoupení různých typů kyberšikany mezi žáky z pohledu žáků (%, Česko, 2022)
Když je terčem učitel
Kromě šikany mezi žáky se na školách řeší také případy šikany žáků vůči učitelům. Tento jev se objevil na 7 % základních i středních škol. Nejčastějšími formami šikany učitelů jsou verbální útoky, útoky v kyberprostoru nebo pasivní prostředky, jako je ignorování pokynů a autority učitele. Zatímco ve školním roce 2015/2016 byla šikana učitelů spíše okrajovým problémem, kdy školy zaznamenaly jen několik jednotlivých případů, v posledních letech došlo k výraznému nárůstu tohoto typu šikany.
Z regionálního hlediska je situace nejhorší v Moravskoslezském a Ústeckém kraji a v okrese Žďár nad Sázavou. V těchto oblastech bylo na základních školách zaznamenáno více než 30 případů šikany na 1000 žáků, zatímco na středních školách to bylo více než 17 případů na 1000 žáků. Tato čísla ukazují, že regionální rozdíly ve výskytu šikany jsou výrazné a mohou být ovlivněny sociálními a ekonomickými podmínkami v daných oblastech. Významným faktorem je také přístup jednotlivých škol k prevenci a řešení šikany, což může mít vliv na schopnost škol šikanu odhalovat a účinně na ni reagovat.
Šikana se špatně učí
Z mezinárodního šetření TIMSS z roku 2019 vyplývá, že 66 % žáků čtvrtých ročníků základních škol v Česku se nikdy nesetkalo se šikanou. Přibližně 28 % žáků však bylo šikaně vystaveno každý měsíc a 6 % čelilo šikaně každý týden. V mezinárodním srovnání se Česká republika nachází v lepší polovině zemí. Průměrné hodnoty pro všechny sledované země ukazují, že 63 % čtvrťáků se šikanou nikdy nesetkalo, 29 % jí čelilo měsíčně a 8 % každý týden.
Šikana nezná hranic
Mezi země s nejnižší mírou šikany patří Japonsko, kde 81 % žáků uvedlo, že se šikanou nikdy nesetkalo, 18 % bylo šikanováno měsíčně a pouze 1 % týdně. Podobně je na tom Finsko s výsledky 79 %, 19 % a 2 %. Poměrně překvapivě se mezi premianty zařadila také Albánie, kde 85 % žáků šikanu nezažilo, 12 % čelilo měsíčním útokům a 3 % týdně. Na předních místech žebříčku se umístily i státy z území bývalé Jugoslávie, Arménie a Gruzie, které rovněž dosahují nízké míry výskytu šikany mezi školáky. Tato data naznačují, že přístup k prevenci a řešení šikany se v jednotlivých zemích výrazně liší, což může být ovlivněno kulturními, vzdělávacími a sociálními faktory.