I přes rostoucí počet obyvatel na Zemi se stále častěji setkáváme s pocity osamělosti. Rozsáhlá metaanalýza provedená ještě před vypuknutím globální pandemie ukázala, že chronická nebo závažná osamělost je rozšířeným a bohužel často přehlíženým problémem v mnoha zemích světa.
Dřívější výzkumy naznačovaly, že počet osamělých lidí stoupá, ale srovnání s minulostí je obtížné, protože systematické průzkumy na toto téma začaly být prováděny teprve v posledních letech. Odborníci tak upozorňují na nedostatek relevantních historických dat. Odhaduje se, že přibližně jeden člověk z dvanácti zažívá osamělost v takové míře, že může ohrozit jeho zdraví.
Studie věnované globálnímu problému osamělosti zahrnovaly i adolescenty, přičemž výsledky ukázaly, že tento jev skutečně nezná hranic. Například v jihovýchodní Asii se s osamělostí potýká 9,2 % dospívajících, zatímco v regionu východního Středomoří je to až 14,4 %.
V Evropě výzkumníci zaznamenali výrazné geografické rozdíly. Nejnižší míra osamělosti byla zjištěna v severní Evropě, kde osamělost zažívá pouze 2,9 % mladých dospělých a 2,7 % lidí středního věku. U osob starších 60 let se tento podíl zvyšuje na 5,3 %.
Na opačné straně spektra se nachází východní Evropa, kde je osamělost mnohem častější. Mezi mladými zde s tímto problémem bojuje 7,5 %, u lidí středního věku 9,6 % a nejvyšší míra osamělosti byla zaznamenána u starších osob, kde dosahuje až 21,3 %.
Osamělost podle psychiatrů
Osamělost je nepříjemný pocit, který vzniká, když nám chybí dostatečné propojení s ostatními lidmi. Může mít různé podoby: sociální a emoční. Sociální osamělost se týká nedostatku kontaktu s přáteli a známými, zatímco emoční osamělost vzniká, když nám chybí blízký vztah založený na porozumění. Tento pocit můžeme zažívat v průběhu celého života, problémem se stává, pokud přetrvává dlouhodobě. Osamělost se obvykle měří pomocí různých škál, z nichž nejznámější je UCLA Škála osamělosti, která je velmi spolehlivá.
Osamělost představuje riziko pro naše fyzické i duševní zdraví. Je spojována se zvýšenou nemocností a úmrtností, a přispívá k rozvoji deprese, úzkosti, problémům se spánkem nebo pamětí. Také může vést ke zvýšenému krevnímu tlaku a kardiovaskulárním onemocněním, a oslabuje náš imunitní systém. U dětí nedostatek kontaktu s ostatními může později způsobit depresi, antisociální chování nebo sebepoškozování. Některé studie dokonce naznačují, že osamělost může mít i genetické souvislosti.
Spirála osamělosti v digitální době
Přesto, že mají české děti stovky až tisíce virtuálních přátel, trápí je osamělost a izolovanost. Ze vztahů, které se přesouvají do online světa, se vytrácí hloubka, empatie a vědomá přítomnost. O to intenzivnější je touha vracet se na digitální platformy pro alespoň nějakou interakci. 2/3 dětí se cítí osamoceně. Často zažívají pocity prázdnoty a chybí jim „reálný“ mezilidský kontakt. Výzkum Replug me ale odhalil, že pocit osamělosti s časem stráveným na sociálních sítích roste. Škály osamělosti a závislosti na smartphonu jsou pak provázané nejsilněji ze všech sledovaných jevů.
Fakta o osamělosti
- Osamělost nezávisí na tom, kolik kamarádů a vztahů máme. Pocit osamělosti plně závisí na subjektivní kvalitě našich vztahů – jak moc se cítíme emočně vzdáleni od lidí kolem nás.
- Osamělost narušuje vnímání našich vztahů. Studie ukázaly, že pouze vybavení situace, kdy se lidé cítili osaměle, stačilo k tomu, aby svoje vztahy hodnotili jako méně pevné a hluboké.
- Osamělost je v sociálních skupinách nakažlivá. Zanechává jasnou stopu – proto máme sklon všimnout si osamělých lidí kolem nás.
- Lidské tělo prožívá osamělost podobně jako útok. Způsobuje okamžitou tělesnou odezvu. Zvyšuje krevní tlak a cholesterol, aktivuje naši tělesnou a psychologickou stresovou reakci.
Osamělost ve školních lavicích
Jak se žák druhého stupně základní školy stane osamělým ve školním prostředí? Z mnoha výzkumů vyplývá, že hlavní příčinou jsou narušené vztahy mezi vrstevníky a snížená schopnost dítěte navázat vzájemně přijímané přátelské vztahy. Zvláště významné je, pokud dojde k rozepři s nejlepším kamarádem či kamarádkou nebo k ukončení takového přátelství. To může vést k tomu, že se dítě cítí osamělé. Ve škole pak tráví čas samo, je znuděné, odstrčené a upadá do pasivity. Nemá chuť navazovat nové vztahy, nebo to pro něj může být velmi obtížné. Tato situace ovlivňuje nejen jeho emoční stav a začlenění do třídního kolektivu, ale i jeho schopnost učit se a soustředit se.
Z různých výzkumů, včetně mého vlastního, se ukazuje, že děti vnímají osamělost ve třech hlavních oblastech: sociálních vztahů, emočního nepohodlí a osobnostního rozvoje (negativně zejména v narušení sebeúcty a sebevědomí). Pokud dítě vykazuje známky osamělosti v jedné nebo více z těchto oblastí, potřebuje pomoc. Není přitom tak důležité zjišťovat, zda osamělost je příčinou problémů, nebo jejich důsledkem, protože ani vědecké studie na tuto otázku nemají jednoznačnou odpověď.
Z výzkumů vyplývá, že přibližně 10 % žáků základních a středních škol trpí chronickými pocity osamělosti, což může vést k závažným problémům v chování. Učitelé by na to měli být připraveni, nejlépe tyto situace předvídat a předcházet jim. Co mohou učitelé konkrétně dělat, aby zmírnili negativní důsledky osamělosti? Je důležité vést děti a dospívající k tomu, aby uměli své pocity rozpoznat, pojmenovat a vyjádřit. Také je důležité, aby chápali, jak osamělost vzniká a s čím souvisí. K tomu mohou učitelé využít různé nástroje, jako je krásná literatura, písně, filmy nebo výtvarná tvorba. V rámci třídnických hodin nebo konzultací s výchovnými poradci je možné zapojit i dramatizaci nebo doporučit adolescentům psaní deníku.
Proberte své pocity s někým, komu důvěřujete. Mít někoho, kdo vám naslouchá, může výrazně zmírnit pocity úzkosti a pomoci vám se cítit lépe. Pokud nemáte možnost se svěřit někomu blízkému, zvažte kontakt s charitativní organizací nebo institucí, která poskytuje podporu prostřednictvím telefonních linek nebo skupinových sezení. Nezůstávejte na to sami; vyhledání pomoci může být prvním krokem k úlevě.
Mgr. Petr Steklý, zakladatel projektu Lehkost.cz
Osamělí i ve spánku
Osamělost není spojena jen s problémy fyzického a duševního zdraví během dne, ale může ovlivňovat i kvalitu spánku. Nový výzkum amerických vědců naznačuje, že pocity osamělosti souvisí také s častějšími nočními můrami.
Výzkumníci zjistili, že osamělí lidé mohou mít častěji a intenzivněji špatné sny, což může být důsledkem zvýšeného stresu způsobeného slabými sociálními vazbami. Vědci se nyní více zaměřují na souvislost mezi osamělostí a narušeným spánkem, zejména na výskyt a intenzitu nočních můr – živých a děsivých snů, které narušují odpočinek.
Ačkoli některé studie poukazují na souvislost mezi osamělostí a nočními můrami, dosud není jasné, jaké konkrétní mechanismy tuto vazbu vysvětlují. Tým vědců nejprve znovu analyzoval data z předchozí studie, která se zaměřovala na nedostatek citových vazeb. Data od 827 dospělých účastníků z USA ukázala spojitost mezi vyšší mírou osamělosti a častějšími nočními můrami, přičemž stres hrál roli zprostředkovatele.
Následně vědci shromáždili nové údaje od 782 dospělých, kteří odpovídali na otázky ohledně osamělosti, stresu a nočních můr. Tato druhá sada dat potvrdila, že osamělost ovlivňuje nejen četnost nočních můr, ale také jejich intenzitu, což předchozí studie nezohledňovaly.