ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder), česky „porucha pozornosti s hyperaktivitou“, je dědičný neurovývojový syndrom, který ovlivňuje oblasti mozku odpovědné za plánování, předvídání, zaměření a udržení pozornosti i sebeovládání. S přibývajícím věkem se obvykle zmírňují viditelné projevy hyperaktivity, jako je neustálý pohyb, netrpělivost či dojem, že dítě „má v sobě motorek“. icméně problémy spojené s nepozorností, impulzivitou a vnitřním neklidem často přetrvávají. U mnoha jedinců se rovněž objevuje emoční nezralost, labilita (např. rychlé střídání nálad či výbuchy vzteku) a zkratkovité jednání.
Méně známá, ale související diagnóza ADD (Attention Deficit Disorder) představuje variantu poruchy pozornosti bez hyperaktivity. Lidé s ADD působí, jako by žili ve vlastním světě – často bývají zasnění a nereagují, když na ně někdo mluví. Projevy poruchy pozornosti u ADD jsou shodné s ADHD a zahrnují obtíže se soustředěním na nezajímavá témata, snadné rozptýlení okolními podněty, problémy s dokončováním úkolů, zapomínání a chaos.
V tomto textu používáme pojem ADHD jako zastřešující termín, který zahrnuje osoby s poruchou pozornosti bez hyperaktivity (ADD) i s hyperaktivitou.
Příznaky impulzivity a hyperaktivity se u chlapců objevují třikrát až pětkrát častěji, což často přitahuje pozornost okolí. Tito chlapci bývají někdy mylně vnímáni jako „zlobiví“ nebo „nevychovaní“. Naopak u dívek častěji dominuje porucha pozornosti, která může být méně nápadná. Dívky s ADHD tak někdy okolí neprávem považuje za „nešikovné“ nebo „méně schopné“. Tyto mylné představy však neodrážejí skutečný potenciál ani hodnotu dětí s ADHD, a proto je důležité těmto předsudkům předcházet.
Příznaky ADHD
Děti s ADHD často bojují s problémy se soustředěním. Snadno je něco vyruší a návrat k původní činnosti jim může trvat delší dobu. Častěji než ostatní zapomínají, ztrácejí věci nebo zapomínají na své povinnosti.
Hyperaktivita je dalším charakteristickým rysem. Takové dítě nevydrží v klidu, pobíhá, poskakuje, vrtí se nebo si hraje s rukama. Může být neustále hlasité – často mluví, vydává zvuky, a to dokonce i během spánku.
Impulzivita se projevuje neuváženým jednáním, vykřikováním, skákáním do řeči nebo nevhodným přerušováním ostatních. To působí potíže v kolektivu a v extrémnějších případech zvyšuje riziko úrazů.
Tyto projevy nejsou omezeny jen na děti – až u dvou třetin přetrvávají do adolescence a u poloviny i do dospělosti. Dospívající a dospělí s ADHD mají podobné obtíže se soustředěním, dodržováním režimu a udržením dlouhodobého úsilí.
Další potíže spojené s ADHD zahrnují poruchy chování, úzkosti, poruchy školních dovedností (např. dyslexie nebo dysgrafie), tiky a jiné. Problémy se mohou týkat i spánku – dětem s ADHD často dlouho trvá, než usnou, nebo se během noci probouzejí. Mohou být ve spánku pohybově aktivní či mluvit ze spaní, přesto nemusí být přes den ospalé, což může tyto obtíže ztížit k rozpoznání.
Kdo k tomu má co říci?
- Dětský psychiatr
Diagnózu ADHD by měl vždy stanovit dětský psychiatr. Do procesu diagnostiky často zapojuje další odborníky, jako jsou neurolog, psycholog či učitel, aby získal komplexní obraz o stavu dítěte. Vyšetření obvykle zahrnuje pohovor lékaře s dítětem a jeho rodiči, stejně jako vyplnění dotazníků, které pomáhají posoudit závažnost příznaků a celkový duševní stav pacienta.
- Dětský lékař
Pediatr bývá tím, kdo dítě zná nejlépe. Jeho úkolem je vyloučit tělesná onemocnění, která mohou ovlivňovat chování a úroveň aktivity dítěte. Pokud máte podezření na ADHD, můžete požádat pediatra o doporučení ke specialistovi, nejčastěji k dětskému psychiatrovi.
- Pedagogicko-psychologická poradna (PPP)
První projevy ADHD se často objevují mezi 6. a 9. rokem života, tedy v době, kdy dítě nastupuje do školy. Problémy s pozorností a chováním obvykle upozorní učitele, kteří mohou doporučit vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Poradenský psycholog zde provádí testy k posouzení intelektu, pozornosti, případně k odhalení poruch učení (tzv. dys-poruch) a problémů s chováním.
Ačkoli psycholog v poradně může nabídnout psychoterapii, nemá oprávnění k předepisování léků ani k poskytování komplexní léčby ADHD. Proto by PPP měla při podezření na tuto diagnózu doporučit návštěvu dětského psychiatra. Poradna však může pomoci s přípravou individuálního výukového plánu a s nápravou specifických vývojových poruch školních dovedností.
- Psycholog
Pokud dítě v nedávné době neabsolvovalo vyšetření v PPP, bývá psychologické vyšetření součástí vstupního vyšetření u dětského psychiatra. To zahrnuje specializované testy zaměřené na hodnocení intelektu, pozornosti a na odhalení poruch učení. Je důležité neprovádět psychologické testování příliš často, obvykle se doporučuje maximálně jednou ročně, aby výsledky nebyly ovlivněny trénovaností dítěte.
Potíže s učením a výkyvy ve školních výkonech
Děti s diagnózou ADHD jen velmi těžko nacházejí přátele. Dětský kolektiv umí být velice krutý, byť neuvědoměle, na rozdíl od společenství dospělých lidí. Tak „trochu jiné“ jedince děti od sebe odhánějí, nadávají jim, jsou na ně zlé a provokují je. Mnohdy od těchto projevů není daleko k šikaně, především pak na vyšších vzdělávacích stupních.
Děti s ADHD často dosahují školních výsledků, které neodpovídají jejich schopnostem a intelektu. Přestože jejich inteligence není nijak narušena, jejich prospěch bývá výrazně horší než u stejně nadaných vrstevníků bez hyperaktivity. Ve škole bývají nepozorné, při vyučování se nesoustředí, úkoly řeší zbrkle a často s chybami. Pracují nekvalitně a zapomínají – například nevypracují domácí úkol, nezapíší si jeho zadání, nenosí potřebné pomůcky nebo je ztrácejí.
Navzdory tomu, že doma věnují přípravě dostatek času, výsledky jejich úsilí často neodpovídají jejich vynaložené práci ani schopnostem. Typickým rysem jsou také výrazné výkyvy ve školních výkonech. Jeden den dítě látku zvládá bez problémů, obdrží dobrou známku nebo úspěšně napíše test, ale další den si s tou samou látkou neví rady, zmatkuje a chybuje. Podobné výkyvy se mohou objevovat i v průběhu jednotlivých dnů – někdy dítě pracuje bez větších problémů, zatímco jindy má potíže začít nebo dokončit jakoukoliv činnost.
Tyto obtíže jsou důsledkem kolísající pozornosti, nesoustředěnosti, únavy a zbrklosti, což jsou typické příznaky ADHD. Je důležité rozlišovat, zda dítě nepodává přiměřený výkon kvůli těmto faktorům, nebo jestli je na školní povinnosti nepřipravené.
Pracovní tempo dětí s ADHD bývá často pomalejší. Dokončení zadaného úkolu jim zabere mnohem více času než jejich spolužákům. Důvodem je nejen potíže s udržením pozornosti, ale i časté přerušování práce – dítě sleduje, co se děje ve třídě, nechá se rozptýlit okolními podněty, a poté má problém vrátit se k úkolu a dokončit ho.
Pravidla pro práci s dítětem s ADHD
Několik pravidel a tipů může pomoci učitelům a asistentům pedagoga efektivněji komunikovat s dítětem s ADHD, udržet jeho pozornost a předejít situacím, které by mohly narušit chod třídy. I když tato pravidla sama o sobě situaci nevyřeší, mohou vytvořit příznivější prostředí pro všechny zúčastněné:
- Udržujte oční kontakt – zejména při zadávání úkolů, ale i během běžné komunikace.
- Zadávejte jednoduché a krátkodobé úkoly. Pokud je nutné dítěti přidělit delší úkol, rozdělte ho do menších fází. Po každé fázi může dítě zopakovat instrukce vlastními slovy, aby si je lépe zapamatovalo a porozumělo jim.
- Chvalte a odměňujte. Pokud dítě splní úkol nebo udělá něco správně, vždy ho pochvalte nebo odměňte. Pozitivní motivace posiluje žádoucí chování.
- Zpětnou vazbu poskytujte diskrétně. Pokud chcete probrat, co se vám nelíbí, dělejte to mezi čtyřma očima, nikoliv před celou třídou. Vyhnete se tak zbytečnému stresu a možným konfliktům.
- Pomozte zvládat emoce. Když dítě ztratí kontrolu a nechá se unést emocemi, nabídněte mu způsob, jak bezpečně ventilovat frustraci. Může to být například zadupání, vypsání emocí na papír nebo použití boxovacího pytle. Po uklidnění si s dítětem promluvte o tom, co se stalo. Popisujte situaci a své pocity bez hodnocení jeho osoby, například: „Mrzí mě, co se stalo.“
Tato pravidla mohou přispět k lepšímu zvládání běžných situací ve třídě a pomoci dítěti s ADHD rozvíjet sociální dovednosti i sebedůvěru.