Sociální fobie je stále častější problém, který nepostihuje jen dospělé, ale i děti. Pro děti s touto poruchou je každodenní život často plný strachu z posuzování a odmítnutí ostatními. Mnohé děti se vyhýbají sociálním situacím, což může mít negativní dopad na jejich vztahy, školní výsledky i celkový rozvoj. Včasná pomoc a pochopení jsou klíčové pro to, aby se dítě s tímto problémem mohlo cítit bezpečněji a sebevědoměji.
Co je to sociální fobie a jak se projevuje
Typickými rysy sociální fobie jsou nepříjemné pocity v kontaktu s lidmi a následná snaha vyhýbat se těmto situacím. Lidé postižení sociální fobií pociťují strach z jakékoliv činnosti, při níž by mohli být sledováni a kriticky hodnoceni. Předjímají, že situaci nezvládnou, budou působit divně, okolí si jejich rozpaků všimne, bude je soudit, vysmívat se jim nebo je pomlouvat. Sociální fobici často podrobují iracionální a nemilosrdné analýze každé své gesto, čin či verbální projev. Obecně lze tedy sociální fobii velmi zjednodušeně definovat nejen jako patologický strach z lidí, ale spíše strach ze sebe sama a ze svých reakcí.
U sociální fobie často dochází k jevu, který se lidově nazývá sebenaplňující proroctví. Postižený se například bojí, že při rozhovoru zčervená, zpotí se, začne koktat, třást se a bude působit trapně. Intenzivně se těmito myšlenkami zabývá, vytváří si katastrofické scénáře, které jsou natolik silné, že nevědomky spouští stresovou reakci organismu, jejímž psychosomatickým projevem jsou právě tyto obávané jevy. Při léčbě je tedy klíčové pracovat právě s těmito myšlenkami, které stojí za vznikem úzkosti a s ní spojených nepříjemných následků. Společným jmenovatelem těchto myšlenek je patologický obraz sebe sama a přehnaná sebekritika.
Sociální fobie ve škole
Pro lidi se sociální fobií je škola místem každodenního vystavování se situacím, které vzbuzují jejich největší obavy – komunikace s vrstevníky, autoritami, hodnocení druhými či navazování vztahů, včetně těch blízkých. V dnešní době mnoho lidí nakupuje a vyřizuje záležitosti online, někteří dokonce řeší vztahy prostřednictvím virtuálních přátel, které nikdy osobně nepotkali. To umožňuje vyhnout se mnoha sociálním situacím (i když víme, že vyhýbavé chování problémy často jen prohlubuje). U školy je to však jiné – vyhnout se těmto výzvám zde není možné.
V lepším případě člověk se sociální fobií do školy dochází, ale každodenně čelí úzkosti, která mu ztěžuje soustředění na výuku a brání podávat výkon, který by odpovídal jeho schopnostem. Jeho snaha vyhýbat se komunikaci a projevům před ostatními může vést k ještě větší izolaci, což se stává dalším zdrojem stresu. Tento začarovaný kruh se stále pevněji uzavírá.
Jak poznám, že student trpí sociální fobií?
Existuje několik projevů sociální fobie, které se mohou lišit v závislosti na věku dítěte. Je však důležité si uvědomit, že samotný výskyt jednoho z těchto projevů automaticky neznamená, že dítě trpí sociální fobií. Pokud se ale dané projevy opakují nebo jsou doprovázeny dalšími symptomy, je dobré nabídnout dítěti pomoc nebo vyhledat odborníka.
U školních dětí patří mezi nejčastější projevy sociální fobie strach číst nahlas nebo odpovídat před ostatními ve třídě, obavy ze zkoušení před celou třídou, strach z komunikace s dospělými (zejména s učiteli), strach z účasti na školních akcích, nebo dokonce obavy ze stravování ve školní jídelně.
U dospívajících je tento typ fobie patrný například tím, že se žák raději nehlásí, i když ví správnou odpověď, má obavy z projevování před ostatními, mluví potichu, často se vyhýbá očnímu kontaktu nebo je mu nepříjemné, když je na něj upřena pozornost. Takový žák často sedí osaměle, například v zadních lavicích, bojí se požádat o pomoc, přestože ví, že by mu to pomohlo, dochází do třídy pozdě, někdy i jako poslední, nebo dokonce pravidelně chybí a ve vážnějších případech úplně odmítá chodit do školy.
Rady pro výchovu sociálního fobika
- Naslouchat dítěti – sebedůvěra roste, když dítě cítí, že se o něj skutečně zajímáte a věnujete pozornost jeho problémům. Sdílení vlastních zážitků, názorů, obav a podobně by mělo být vzájemné. Není důležité jen dítě poslouchat, ale také mu ukázat, že máte zájem o jeho názory a pocity. Dítě tak získá pocit, že je pro vás důležité a že jeho názor je respektován.
- Být otevřený a autentický – ve vztahu k dětem je klíčové být sám sebou. Přetvářka bývá snadno odhalena, což může vést k podezření a rezervovanosti ze strany dítěte.
- Děti mají tendenci přebírat odpovědnost za problémy – často si myslí, že jsou příčinou konfliktů mezi rodiči nebo negativních pocitů učitelů. Pokud máte problémy, které se dítěte netýkají, je dobré je mu vysvětlit, a to tak, aby to posílilo jeho pozitivní sebedůvěru a rozvoj. Sdílejte své pocity upřímně a s ohledem na dítě.
- Ujasnit dítěti očekávání – nikdy nespoléhejte na to, že se dítě samo zapojí do záležitostí, které se ho nikdy netýkaly. Před novými situacemi mu jasně vysvětlete, co od něj očekáváte, jak situace probíhá, a tím minimalizujte jeho strach. Dítě se naučí předvídat neznámé situace a bude pro něj snazší je zvládnout.
- Stanovte realistická očekávání – děti s nízkou sebedůvěrou často mají obavy, že neuspokojí očekávání ostatních. Proto je důležité formulovat očekávání tak, aby byla splnitelná a realistická.
- Vyhnout se ponižování dítěte – nikdy nezpůsobujte dítěti rozpaky. Když se cítí ohroženo, potřebuje vaši podporu a pochopení. Pozitivní přístup zaměřený na úspěch snižuje riziko pocitu selhání. Úspěch je jedním z nejúčinnějších nástrojů pro budování sebedůvěry. Vytvářejte pro dítě situace, které mu umožní uspět a vyhnout se selhání. Pokud dítě potřebuje pomoc, jak zvládnout určitou výzvu, neodmítejte ho.
- Být vzorem a autoritou – ať už jste učitel, rodič nebo jiný dospělý, vždy využijte příležitosti ukázat dětem, jak v životě jednat a obstát. Pokud budou mít možnost sledovat sebevědomou a uvědomělou osobu, budou snadněji tyto vlastnosti napodobovat a osvojovat si je.
- Podporovat vnitřní motivaci – vnitřní uspokojení a motivace má mnohem silnější efekt než vnější odměny. To ale neznamená, že bychom měli zapomenout na pochvalu nebo odměny, které také posilují sebedůvěru dítěte a motivují ho k dalším úspěchům. Zaměřujte se na pozitivní aspekty a oceňujte pokroky, kdykoliv je to možné.
- Podporovat samostatnost – nechte děti pracovat, tvořit a rozhodovat se samostatně. Nikdy není příliš brzy začít rozvíjet jejich samostatnost a odpovědnost za vlastní činy. Důležitá je však zpětná vazba, kterou dítě dostává od učitele nebo rodiče.