Internet je skvělá věc, skrývá se v něm tolik moudrosti, zábavy, poučení! Osobně si neumím představit ani den bez toho, že bych na internetu hledal a nacházel krásu, moudrost či příklad hodný následování. Jenže to se mi to mluví, když už jsem natolik starý, že mé děti jsou již (byť čerstvě) dospělé. Mít dnes prvňáčky, to bych tak bezstarostný nebyl. Vždyť kolik jen na internetu číhá špatností, které by dětské oko nemělo nikdy spatřit. A kolik zlých lidí na něm hledá anonymitu, aby mohlo… raději ani nemyslet. Ale co, zavírat oči před problémem neznamená, že problém zmizí. Problém zvaný bezpečí dětí na internetu.
Dnešní děti se s internetem setkávají od útlého věku, některé ještě dříve než začnou chodit do školy. Není tedy divu, že mnohdy, nebo možná dokonce většinou, rozumějí počítačům lépe než jejich rodiče. Při jejich zvídavosti a snaze vyzkoušet vše nové ale zapomínají na nástrahy, které na ně na internetu číhají. I když zde najdeme webové stránky určené přímo dětem, děti se nezajímají jen o ně. Díky své zvídavosti vyhledávají informace, nové hry a přátele na celé síti. Při svém surfování pak můžou narazit i na stránky se škodlivým obsahem, který rozhodně nemá být určen pro jejich oči (a často ani pro oči žádného normálního a dobrého člověka). Proto je důležité, abychom jim my dospělí srozumitelně vysvětlili rizika vyplývající z nedostatečně opatrného užívání této světové informační sítě.
Začneme sebezpytem
O2 Chytrá škola je projekt Nadace O2, který si klade za cíl naučit děti, rodiče a učitele jak správně využívat technologie a být přitom v bezpečí na internetu. Z výzkumu, který v rámci tohoto projektu realizoval expertní tým pod vedením Doc. Mgr. Kamila Kopeckého, Ph.D. a PhDr. René Szotkowskiho, Ph.D. v rámci Centra PRVoK, E-Bezpečí & Digidouopě při Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vyplývají tyto zajímavé informace o tom, jak se my dospělí stavíme k problematice bezpečí našich dětí na internetu (stavíme-li se k ní vůbec nějak):
- 73 % rodičů odpovědělo, že svému dítěti omezují čas trávený na internetu. Drtivá většina rodičů přitom nepoužívá žádné softwarové nástroje, které by čas trávený dítětem na internetu limitovaly.
- 82 % rodičů tvrdí, že ví, jaké informace na netu jejich děti vyhledávají. Pouze 13 % rodičů přiznává, že o tom nevědí nic.
- 81 % rodičů tvrdí, že ví, že jaké konkrétní stránky jejich děti na internetu navštěvují. Pouze 37 % rodičů odpovědělo, že svým dětem omezuje vyhledávání informací na netu (např. pomocí aplikací rodičovské kontroly, nebo přepnutím prohlížeče do bezpečného režimu).
- Vyhledávání na internetu má regulováno 37 % osmiletých, 27 % desetiletých, 20 % dvanáctiletých, ale např. jen 7 % šestnáctiletých a 4 % sedmnáctiletých.
Zkuste si vyhradit čas a posaďte se se svými dětmi k počítači, abyste je seznámili s vhodným chováním na internetu. Mladší děti často napodobují své rodiče, a když uvidí vaše jednání, budou se řídit vaším příkladem.
Mgr. Petr Steklý, zakladatel projektu Lehkost.cz
Rodičovské filtry
O pár řádků výše jsme narazili na pojem rodičovská aplikace, či rodičovský filtr. Co to je? Je to nástroj, který rodičům umožňuje ochránit jejich děti před nevhodným internetovým obsahem.
Na webových stránkách JakNaInternet.cz se o nich můžeme dozvědět víc. Třeba to, že v nich můžeme zablokovat nebo naopak povolit konkrétní webové stránky. Můžeme zakázat přístup i na určité typy a skupiny stránek. Ty aplikace automaticky odfiltruje. Služba také zaznamenává, jaké stránky děti navštěvují, jaké informace na Internetu vyhledávají a co dělají na sociálních sítích. Kromě toho nabízí funkci vymezující čas, který dítě může denně strávit na Internetu, a dokonce vám umožní nastavit jiný počet hodin (minut) pro všední dny a jiný pro víkend.
Některé rodičovské filtry vám zašlou e-mail v případě, že se vaše dítě pokusí navštívit stránku z vaší „černé listiny“. Pohyb a aktivity svých dětí na Internetu můžete díky webovému rozhraní sledovat z jakéhokoliv počítače nebo mobilu s internetovým připojením.
Ani tyto bezpečnostní nástroje však nemohou na 100 % zaručit, že se dítě nesetká s nevhodným obsahem. Denně totiž na Internet přibývá spousta nových informací, videí a webových stránek, které pod svým nevinným názvem mohou skrývat zcela jiný obsah, a technologie rodičovských filtrů je nevyhodnotí jako škodlivé.
Pokud vás zajímají konkrétní aplikace, Shauli Zacks na webu WizCase (https://cs.wizcase.com/parental-control/) uvádí 10 těch nejlepších pro iPhone a Android v roce 2022. Svůj seznam nejlépe fungujících rodičovských aplikací ovšem uvádí znepokojivými slovy: „Otestoval jsem více než 30 nejlepších aplikací pro rodičovskou kontrolu a šokovalo mě, jak špatně většina z nich funguje. Některé bylo možné tak snadno obejít, že moje děti rychle našly způsoby, jak je obelstít, takže nastavené filtry a časové limity obrazovky byly k ničemu.“
Naštěstí pak pokračuje optimističtěji, když říká: „Našel jsem však několik aplikací, které prošly mými testy a ukázaly se jako spolehlivé a zodpovědné. Tento seznam jsem vytvořil pro rodiče, jako jsem já, kteří chtějí stanovit svým dětem hranice a chránit je na internetu. Najdete zde pouze aplikace, kterým můžete opravdu důvěřovat, takže si můžete snadno vybrat, která z nich je pro vaši rodinu vhodná, na základě svého rozpočtu a potřebných funkcí.“
Online svět dětí bývá rodičům často utajen a je pro ně těžké se v něm orientovat. Na jednu stranu je svět internetu pro děti velkým přínosem a přináší pozitiva, na druhou stranu pak může děti vystavit různým druhům rizikových situací. Je tedy především na rodiči, aby se o svět dětí aktivně zajímal, s dítětem komunikoval, podporoval jej a nebál se nechat se od něj poučit. U menších dětí ve věku do 13 let pak musí rodič online aktivity dítěte aktivně regulovat – především zajistit, aby se dítě nedostalo do rizikových situací, které mu mohou vážně uškodit.
Výzkum, který jsme v letošním roce zrealizovali, prokazuje, že velké množství dětí ve věku do 13 let používá služby, které pro ně nejsou určeny a mohou pro ně být i nebezpečné. To platí především o různých druzích sociálních sítí a online videochatech. Apelujeme na všechny rodiče – zajímejte se aktivně o online svět svých dětí a snažte se v něm alespoň částečně zorientovat. Se svým dítětem pak budujte důvěrný vztah, ve kterém se na vás dítě obrátí i v situacích, v nichž je v online prostředí ohroženo.
Tohle jsou slova Doc. Mgr. Kamila Kopeckého, jednoho z autorů výše zmiňovaného výzkumu realizovaného Univerzitou Palackého v Olomouci. Moudrá slova, jen jak to udělat prakticky, co dětem říci, co je o internetu už v raném věku naučit?
Naučte své děti chránit si své soukromí
Upozorněte dítě, aby nikde na internetu nesdělovalo své osobní údaje a vysvětlete proč.
Neuvádět zejména:
- příjmení
- adresu bydliště a školy
- přístupová hesla
- rodné číslo
- číslo mobilního telefonu
- osobní e-mail
- věk (hl. u mladších dětí)
- intimní fotografie, videa a informace
- rodinnou, finanční a vztahovou situaci
- nepřítomnost rodiny doma (dovolená apod.)
Pomáhejte dítěti chránit si své soukromí užitím správných uživatelských jmen k jednotlivým službám a aplikacím a k nim i kvalitních silných hesel.
Vysvětlete dětem, že je nebezpečné setkávat se s přáteli z internetu, které osobně neznají.
Dítěti vysvětlete, že pokud se stane obětí virtuálních predátorů, není to jeho chyba a není ostuda se s tím někomu svěřit.
Pomozte dětem zamyslet se nad informacemi, které sdílejí na internetu. Zeptejte se jich, jakou osobou chtějí být v online prostředí. Proberte s nimi, jak jejich komentáře, fotografie, videa a další sdílené údaje utvářejí dojem, který si o nich vytvářejí ostatní.
Mgr. Petr Steklý, zakladatel projektu Lehkost.cz
Dítě a internetoví predátoři
Nejlepší je nečekat na to, až vaše dítě nějaký kybergroomer kontaktuje. Stejně nebezpečné je i skálopevné přesvědčení, že vám se nic takového stát nemůže. Úměrně věku svého dítěte mu vysvětlete, co všechno ho může na síti potkat, a především ho ujistěte, že ať se stane cokoliv, vše se dá vyřešit. Dítě by nemělo mít strach se vám s čímkoliv svěřit. Jednou z nečastějších výhružek, kterou predátoři používají, je “já to řeknu mámě”. Dítě by mělo vědět, že má ve svých rodičích oporu.
Ve chvíli, kdy se váš potomek zaplete do vztahu s predátorem, není prostor na tresty, zlobení se, poučky nebo věty typu “já jsem to říkala”. Dítě v takovéto situaci je obětí, nechovejte se k němu jako k viníkovi. I když to může být náročné, veškerou konverzaci zálohujte, pořiďte snímky obrazovky, nic nemažte a pachatele neblokujte. Snažte se zachovat chladnou hlavu. Nevydávejte se za pachatelem s baseballovou pálkou v ruce ani ho nijak nekontaktujte, ale poraďte se s policií na dalším postupu.
Nezapomeňte celou dobu svého potomka ujišťovat, že s vámi je v bezpečí a že svěřit se vám bylo to nejlepší, co mohl udělat. Neuchylujte se k trestům – samotná situace tohoto typu bude pro vaše dítě dostatečným ponaučením, vy mu máte být v tuto chvíli především oporou. Pokud máte pocit, že situaci nezvládáte, můžete kontaktovat linku důvěry pro dospělé, případně se o dalším postupu poradit s odborníky.
Rozum do hrsti a mnoho krásných chvil na internetu přejeme vám i vašim dětem.